Běžné pásové dopravníky jsou spolehlivými pomocníky v povrchových dolech, tepelných elektrárnách, v potravinářském průmyslu, na poštách, letištích, ale taky při stavbách či rekonstrukcích domů. Přepravují materiál nejčastěji vodorovně nebo v úklonu se sklonem maximálně 18 stupňů.
Dopravní pás je vyráběn z pryže nebo plastu a přepravovaný štěrk, písek, obilí nebo uhlí na něm snadno drží díky tření. Doprava při větších úklonech je možná, ale pro překonání gravitační síly vyžaduje úpravu povrchu dopravního pásu, např. navulkanizováním výstupků, drážkováním nebo dodatečným namontováním příčných žeber. Toto řešení není zcela spásné a koncepční, protože na „rozparcelovaný“ pás se vejde méně materiálu. A stále přetrvává problém velké prašnosti při dopravě…
Přišli jsme s nápadem, jak problém vyřešit. Co takhle přepravovaný materiál k dopravnímu pásu jednoduše přitlačit? Představte si dva dopravní pásy vodorovně nad sebou, spodní je plochý a vrchní krycí má tvar vypouklého korýtka. Každý z nich se pohybuje nezávisle na tom druhém a přepravovaný materiál je mezi nimi doslova sevřen. Nutno dodat, že konstrukční řešení není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát a vyžadovalo mnoho let práce a hledání optimálního řešení. Opatřili jsme horní pás přítlačnými válečky, které zajistí přítlak materiálu a současně zabrání, aby suroviny během přepravy přepadávaly přes okraje pásu. Tato technologie má celou řadu výhod. Je nenáročná na prostor, pásový dopravník může přepravovat z přízemí do horních pater, a to doslova v kolmém směru. Dopravník za stejný čas přepraví více surovin, ty jsou navíc chráněny před nepřízní počasí. Pásy bez příčných žeber se lépe čistí, jsou využívány ekonomičtěji a v neposlední řadě se z nich méně práší, což má příznivý dopad na životní prostředí. Mnoho dobrých důvodů, proč byla technologie dvoupásového dopravníku a válečkových stolic patentována a proč je chráněna i užitným vzorem.
Toto zařízení vyvinul tým pod vedením Leopolda Hrabovského z Fakulty stojní VŠB-TUO ve spolupráci s firmou SE-MI TECHNOLOGY, a.s. v rámci projektu TAČR Alfa
